Poroste, i když ji budu pravidelně sekat. Poroste, protože to je její poslání. Neříká po prvním nebo druhém sekání, že se na to může vykašlat a že je to stejně zbytečné, když ji zase někdo poseká.

Prostě roste pro radost z růstu, z cesty svým vlastním směrem. Ve skutečnosti je jí úplně jedno, jestli ji posekám nebo ne, vlastně jí to spíše pomůže k lepšímu růstu a pročištění od plevele, mechu a slimáků.

To jen lidi něco jednou či dvakrát zkusí a hned otravují, že to nejde, je to zbytečné, všichni už to dělají nebo naopak nikdo to nedělá a stejně se to nepovede… Lidé pořád s něčím bojují, žijí životy ostatních, až jim nezbývá čas ani energie na svá poslání. A mezitím, co se dohadují, jestli je sklenice napůl plná, napůl prázdná a jestli se ten multilevel za tři týdny naplní a že si nemohou dovolit to či ono pořídit svým dětem, že kvalitní potraviny jsou drahé, jestli zaplatí nájem, že šéf je blbec a odejít nemohou, protože nebudou mít na hypotéku, a zatímco vláda krade… STOP! Tráva prostě mezitím roste.

Ostatně:

Ve větru se třepe stéblo trávy… jež zevnitř rozlomí skálu.