Tak jsem vylezl na terasu, že se podívám na ty Perseidy a přednesu jim několik svých přání. Má jich padat asi 70 za hodinu, více než jedna za minutu, takže si toho za malou chvíli můžu „napřát“ kolik je libo…

Stojím tedy na terase a čekám. Sleduji z poloviny zataženou oblohu, sleduju jednotlivé hvězdy a přemýšlím. Jaké vlastně přání bych měl hvězdám svěřit?

Přání má být přeci vždycky jednoznačné. Vzpomeňme na film Smlouva s ďáblem, kde krásná ďáblice Liz Hurley plní Brendanu Fraserovi všechna jeho přání… jaksi ovšem vždycky trochu jinak, než si přál. Když chtěl být citlivý, udělala z něj přecitlivělého uplakánka. Když chtěl být slavný sportovec, pohled do jeho kalhot… ale ne, nebudu prozrazovat, kdo jste to neviděli. Vesmír má také smysl pro detail a pro humor, takže ty pořád měněné nejednoznačné objednávky také nakonec často dopadnou všelijak. Je tedy třeba být připravený a až ta šťastná hvězda bude padat, je třeba vyseknout přání hned.

Co třeba přání být šťastný? Ti, co zaplatili po celé republice billboardy Kéž jsou všechny bytosti šťastny, vědí, co dělají. Nevím, jaká je vaše definice štěstí, ale rozhodně si dovedu představit, že není v takovém životě nic, co by člověka činilo nešťastným. Je tedy určitě veselý, zdravý, úspěšný (v Dylanově smyslu ráno vstanu, večer jdu spát a mezitím si dělám, co chci), tedy i bohatý (stálý tok peněz, nejlépe pasívní a rozhodně přesahující výdaje), šťastně zadaný, s dobrými přáteli a celkově vztahy kolem sebe… Doplňte cokoli.

Ale kamaráde, být šťastný je přeci tvoje vlastní rozhodnutí, k tomu hvězdy nepotřebuješ, napadlo mě.

Dobře tedy. Přeju si takovou malou finanční injekci, řekněme kolem pěti milionů. Umíme se uživit v pohodě, ale nějaké pravidelné výdaje nám stále ještě rozpočet trochu snižují. Nějaký ten úvěr, leasing, dloužek z dřívějška… Zaplatili bychom to a mohli hospodařit ještě i něco lépe. A ještě by hodně hodně zbylo jako slušný polštář.

Aha, ale tohle je vlastně taky moje rozhodnutí. Mám firmu, která funguje, a nic nebrání tomu, aby posloužila více klientům. Bezpečnost práce potřebuje minimálně každá firma, která má zaměstnance. Trochu zapracovat, natočit nějaká videa zdarma, poskytnout lidem nějaké hodnotné informace, které jim pomohou, aniž by si od nás něco koupili… vždyť ten stokrát osvědčený návod přeci znám, stejně jako mnoho dalších lidí. Mohu se kdykoli na týden zavřít do ateliéru a natočit naše know-how na kameru, která tu notabene leží vedle mého stolu, a dát ho k dispozici lidem, kteří ho právě teď zoufale hledají po internetu. Takže ani na tohle hvězdy nepotřebuji.

Tak dobře. Co si tedy aspoň přát, abych konečně dopsal knížku, která je dávno připravená a potřebuje asi čtyři hodiny práce na doladění několika kapitol?

Člověče, děláš si srandu? Jít s tímhle na hvězdy? Přestaň tady koukat na nebe a na ty čtyři hodiny si sedni k počítači. Ti lidé venku potřebují to, cos tam napsal, takže ti to zakrátko vyřeší i tu finanční injekci.

No a tak jsem odešel z balkónu, protože jsem zjistil, že splnění jakéhokoli přání je v našich rukách. Cokoli dokážeme vymyslet, zhmotníme nakonec jen díky tomu, že to skutečně chceme zhmotnit. Někdy to tak nevypadá. Míváme pocit, že se celý svět proti nám spiknul a za naše nesplněné sny může vláda, která nám hází klacky pod nohy, líní spolupracovníci, jsme moc staří nebo mladí, manžel nebo manželka nás brzdí v rozletu (kde já bych už mohl být… ne, já ne, moje žena je úžasná), rodiče nás dali na blbou školu, šéf mi nezvýší mzdu (a navíc je to blbec), neumím pořádně anglicky, čínsky, rusky…

Většinový názor nemusí být vždy správný. A tyto také nejsou. Ať to vypadá jakkoli, jen a jen my jsme těmi, kteří dokážou svá přání splnit. Náš přístup k nim a k životu vůbec je tím hybatelem. Proč si někdo myslí, že je lúzr jen proto, že má trochu nadváhu a zatím beznohý sportovec vyhrává olympiádu? Proč máme pořád tendenci čekat, až bude ten správný okamžik, zatímco emigrant bez peněz, s kartáčkem na zuby a nevelkou znalostí cizího jazyka založí úspěšnou cestovní kancelář? Proč se vymlouváme na všelijaké dys-, zatímco dyslektický Ingvar Kamprad vybudoval IKEA a Sir Richard Branson s IQ 92 celou skupinu stovek firem Virgin. Protože se rozhodli a udělali to. Některým možná nezbývalo nic jiného, protože mosty byly spáleny. My si tu sedíme, nadáváme na poměry a děláme věci, které nás nebaví, protože jsme vlastně v pohodě. Hřebík, na kterém ležíme, je sice nepříjemný, ale zas až tak moc to ještě nebolí.

S veškerou úctou ke hvězdám, pracujme na svých přáních sami. Celý Vesmír se spojí, aby nám pomohl, když budeme vědět, co chceme a vyrazíme za tím.

Všechno, co není vysloveně nemožné, se dá uskutečnit, jestliže se na to člověk plně zaměří a je rozhodnutý to udělat.
- Sir Nicholas Winton, 1909-2015

Díky, Perseidy, že jste mi to připomněly.

A malá poznámka na závěr: Ano, vím, že se nejedná o padající hvězdy :-)