O interní komunikaci se toho už napovídalo a napsalo! Přesto téměř nikdo nedokáže říci, co to přesně je, proč to má tak vědecký název a k čemu je to vlastně dobré. A přitom je nutné ji zvládnout, protože dokáže pěkně zničit firmu... a nejen firmu.

Interní komunikace je nešťastný pojem. Tím, že to někdo měl potřebu takto pojmenovat, dal tomu nádech tajemna, složitosti a zejména iluzi, že se nás to jaksi netýká. Interní komunikace se totiž tak či onak týká každého. I když většina těch, kteří o ní mluví, má na mysli interní komunikaci ve firmě, samozřejmě ji předvádíme také například doma. Špatně zvládnutá interka doma je stejným problémem, jako nedostatečně zmáknutá interka ve firmě.

Nehledejme za tím nic zvláštního. Prostě komunikujeme navzájem a interní komunikace ve firmě představuje všechno to, co si řekneme, ať je to oficiálně nebo u kafe v kuchyňce. Pokud nefunguje interka ze strany vedení k zaměstnancům, neznamená to, že nebudou komunikovat oni navzájem. Jen se informace zkreslí o domněnky, fámy a fabulace všeho druhu. Když manažer není schopen jasně říci, co od lidí čeká a co se ve firmě děje, začnou si oni sami vytvářet obrazy, které se často diametrálně liší od skutečnosti.

Znám to sám. Kdysi se mi pokládala firma a snažil jsem se ji s týmem odvážných a oddaných udržet při životě. Bohužel právě interní komunikace nebyla naší předností a proto začaly vznikat mezi zaměstnanci všelijaké fámy. Četl jsem Bibli, pro ně jsem se zbláznil do nějakého náboženství. Chodil jsem bez bot stejně jako teď, v jejich domněnkách jsem zmagořil a dokonce se ke mně dostala fáma, že jsem šel bos žádat o úvěr do banky. Nebyla to pravda. Neřekl jsem jasně pobočce, jaké s nimi mám záměry a vznikla domněnka, že se s nimi už nepočítá. Firma může na nefunkční interní komunikaci klidně dojet.

Když zaměstnanci vědí, co se ve firmě děje, netrpí nejistotou a mohou dávat firmě víc. Zaměstnanec, který neví dne ani hodiny a stále se bojí, že může kdykoli přijít o práci, nebude pracovat nikdy naplno. Jestliže považujete firmu za stabilní, máte jasné cíle a vize a jejich práce je v pořádku, tak jim to sakra řekněte. Ti lidé to potřebují slyšet a věřte tomu, že pokud budou moci vypustit z hlavy jakoukoli nejistotu, budou pracovat mnohem lépe a pravděpodobně i přicházet s novými nápady. Tím, že vize sdílíme, stává se firma i „jejich”.

Moje kamarádka Jarka Kovaříková, mimo jiné specialistka na interní komunikaci, napsala nedávno ojedinělou knížku Interní komunikace je nutnost!, ve které se zabývá jak fungující, tak nefungující interní komunikací. A protože už předtím nějaké knížky napsala, dala svou praxi a přirozený smysl pro humor i do této, tentokrát „vážné” knihy. Je psaná skvěle a čte se jedním dechem. Je plná příkladů (a pitomostí) z praxe i vlastních zkušeností.

Jestli jste tak či onak zodpovědní za řízenou interní komunikaci ve firmě, ať jako majitel, manažer, personalista či jinak, tahle knížka musí být ve vaší knihovně a zejména hlavě. Objednejte si ji od nakladatele zde.