Bohatý je ten, kdo má informace. Lidé zatím stále přežívají v paradigmatu starém stovky let, totiž že bohatstvím jsou hmotné statky. Žijeme v době, která se dávno změnila. V tuto chvíli nemá náskok ten, kdo má více věcí, ale kdo má více, přesnějších a zejména rychlejších informací.

Tohle má být pozitivní článek. Ať už jste ho našli kdekoli, původně byl na stránkách www.romanmasaryk.cz, které se věnují osobnímu rozvoji. I proto jsem nerad poslem špatných zpráv. Některé obory a někteří lidé budou mít brzy velký problém.

Lpění na zaběhlých modelech je velmi nebezpečné. Není nic neznámého, že všechno buď roste nebo umírá a platí to v přírodě, v životě, v podnikání, ve vztazích. Jednou z největších iluzí, která způsobila komplikace mnoha lidem i celým rodinám, je blud, že něco může být jisté a stabilní. Randy Gage napsal dokonce knihu, jejíž samotný název to popírá. Jmenuje se Riziko je nová jistota. Protože tak to je. Kdo se domnívá, že svět a tedy i jeho osobní podmínky zůstanou stejné, žene se do problémů takovým tempem, že brzy nemusí být schopen na rychlou změnu zareagovat. Proto je třeba něco udělat právě teď, jestli jste doposud nezačali.

Například někteří lidé si zatím nevšimli, že existuje internet. Ano, mají jej v počítači, v mobilu, v ledničce a snad i mikrovlnné troubě a přesto je zcela míjí jeho podstata. Najdou si zprávy, zábavu, nějaká videa, televizní program, někdo encyklopedii, svůj oblíbený magazín nebo pornostránky a přesto mu nedochází, že mu ujíždí vlak, pokud je pouze konzumentem a fenoménu s názvem internet se aktivně neúčastní.

V některých oborech by se měli mít lidé na pozoru a přestat lpět na zaběhlých modelech. Prodejna potravin v Horní Dolní má samozřejmě jiná pravidla hry než třeba tvorba internetových stránek. Zatímco prodejna v Horní Dolní může být jedině v Horní Dolní, webové stránky je možné vytvářet v horách uprostřed Indie za předpokladu, že se tam nějak chytnete internet. Takových oborů jsou přehršle. Být na místě lidí, kteří v nich nacházejí živobytí, začal bych velmi přemýšlet, jakou přidanou hodnotu klientům nabídnu, aby si brali služby i nadále ode mně a ne za zlomek ceny od nějakého šikuly nebo šikulky z Pákistánu nebo Indie. Nedávno jsme potřebovali udělat -opener před firemní videa, takovou tu krátkou animovanou znělku s logem. Nabídky v Čechách se pohybovaly v rozsahu několika tisíc, pak jsme si řekli s kamarádem, že by to z přátelství dokázal zajistit za dva tisíce a nakonec jsme za dvě stovky získali tři krásné openery od maníka ze Šrí Lanky, z nichž dva určitě použijeme.

Robert T. Kiyosaki říká, že bohatství se za poslední staletí změnilo. Zatímco před 300 lety byly bohatstvím pozemky a později továrny, nyní je nejbohatším ten, kdo má nejčerstvější informace. Kdo má jako životní filozofii heslo „maturitou vzdělání končí“, nesmí se divit, že je zpravidla jeho život průměrný nebo je na podpoře. Jestliže mluvím o potřebě vzdělávat se neustále, nemám samozřejmě na mysli formální vzdělání. Formální vzdělání možná v některých oborech má cenu k získání licence nebo oprávnění k činnosti, v akademickém může člověku zajistit prestiž a tituly, ve státním vyšší plat, ale obecně je za stávajících okolností k ničemu. Kolikrát jste potřebovali v životě spočítat obsah kruhové výseče, zderivovat funkci nebo vyjmenovat díla některého neznámého spisovatele. Zacházení s penězi, kreativní myšlení, práce s lidmi, komunikace se zákazníky (milí zaměstnanci, zaměstnavatel je také vaším zákazníkem, neříkejte prosím, že nic neprodáváte), to jsou dovednosti, které škola člověku nedá.

Nechci se nijak dotknout učitelů, ale národ, který se pyšní jménem Jana Amose Komenského, kterého jsme nakonec vyhnali do exilu, „učí“ přístupem, který se vůbec neliší od doby před jeho působením. Byl pozván k reformaci školství ve Švédsku, v Uhrách, ale nikoli v Čechách, jeho vlasti, a česká didaktika usnula v době, kdy bohatstvím byl pozemek. I proto se nesmíme divit smýšlení mnoha lidí. Vychováváme průměrné a poslední dobou spíše podprůměrné zaměstnance, ale neučíme lidi spravovat majetek, získávat a využívat informace, stanovovat si cíle a odvážně a samostatně jít za nimi. Rychlá spotřeba, kupování majetku na dluh a následně v mnoha případech ztráta po zabavení majetku exekutorem na uhrazení vzniklého dluhu – to všechno ukazuje, že většina lidí žije v době předinformační a stále ještě nechápe, že se doba před časem poměrně rychle změnila.

Stále ještě si naivně myslíme, že bydlení je největší aktivum (a pro mnohé životní cíl v duchu rčení „zasaď strom, postav dům, zploď syna“) a někteří lidé jsou ochotní se zadlužit na třicet let za špeluňku, která je vlastně nedostačující už po narození prvního dítěte a tento dluh platit nikoli z pronájmu nebo jiného pasívního příjmu, ale ze své mzdy. Viděl jsem mnoho mladých párů, jejichž hospodaření představuje tu vyšší mzdu celou na hypotéku a druhou mzdu na provozní výdaje s bydlením (energie, pojistky) a na běžné výdaje (jídlo, oblečení). Když se jednoho dne druhá mzda změní v mateřskou, přichází opravdový problém.

Tenhle článek neměl být negativní, spíše měl trochu provokovat. Připomenout nám, že paradigmata se prostě s časem mění. To, co bylo logické včera, nefunguje dnes. Většina rodičů nemůže vychovávat své děti, protože se je snaží naučit – obrazně řečeno – že bohatstvím jsou peníze a že je potřeba pro ně pracovat nejlépe v dobrém zaměstnání a nechápou, že hrající si dítě, které si představuje samo sebe jako kosmonauta, je mnohem blíže chápání reality, než oni se svými již zastaralými názory na svět. Peníze vyjadřují pouze skóre, jak dobře si v životě hrajeme. Bohatstvím jsou ovšem informace. A ty jsou v poslední době velmi překvapivé. Kvantová fyzika – a to je opravdu převratná věc, protože něco donedávna považovaného za cosi duchovního, přesunula do oblasti vědy – potvrzuje například to, že všichni dostáváme přesně to, co chceme, přesněji, na co především myslíme. Kdo tuto informaci nemá, může se celý život honit za splacením své hypotéky za špeluňku a považovat svět za nespravedlivý, když se jeho soused už po roce odstěhuje do vlastního domu, protože mu téměř bezpracně přicházejí každý den peníze jen proto, že dělá věci jinak. Že využívá internetu, protože pochopil jeho obrovskou sílu. Že přijal informaci, co lidé potřebují a našel způsob, jak jim to efektivně poskytnout. Že zkrátka vyhledával informace, vzdělával se a pochopil a že tak činil v čase, kdy se upachtěný plátce hypotéky vyčerpáním svalil k televizi, aby se před spaním podíval alespoň na zprávy. To je zase jeho představa získávání informací. A možná, že jednoho dne tam uslyší v ekonomickém okénku zprávu nade vše vítanou – ano, dobře jsi udělal, trh oživuje a tvoje špeluňka možná o chlup stoupne na ceně. Bude si na chvíli myslet, že je skutečně bohatší. Zapomněl, že tahle informace má cenu jen tehdy, když chce nemovitost prodat a najde někoho, kdo ji chce koupit…