Smrdící postoj a růžové brýle

vytvořil: Roman A. Masaryk

Každý z nás denně vytváří zázraky. Doslova. A každý máme přesně to, co jsme chtěli… nebo nechtěli. Můžeme mít „smrdící postoj“ nebo můžeme očekávat vše dobré. Můžeme vytvářet průšvihy a škody nebo můžeme tvořit úspěch a radost.

Růžové brýle

Ať už se nám to líbí nebo ne, vše, co se děje v našem světě, ovlivňujeme sami. Nemá smysl brečet nad tím, že se šéf nezachoval fér, kamarád vám ukradl firmu vláda se o vás nestará, vymkli jste si kotník, uvařili vám totální blaf v restauraci a ještě jste si do něj namočili kravatu a že neodešla splátka hypotéky v poslední možný den jste zjistili v pátek v devět večer.

Ladička

Znáte ladičku? Nemyslím tu elektronickou kytarovou ani tu houslovou, do které se fouká. Mám na mysli klasickou ladičku, do které ťuknete a ozve se tón A. Funguje to i obráceně. Když budete ladičku držet v ruce a najednou se ozve tón A, ladička se rozkmitá také. Naproti tomu, když se ozve třeba tón E, ladička se ani nehne. To je stručně princip rezonance, určitě mnohem lépe a přesněji to bude popsáno třeba na Wikipedii.

Naše mysl funguje stejně. Jestliže je naladěna na nedostatek, uvidíme ho všude kolem. Vždycky budeme ze všech možných situací spolehlivě vybírat ty, které budou v rezonanci (nebo chcete-li v souladu) s nastavením naší mysli. Budeme-li například přesvědčeni o tom, že bohatí lidé kradou, najednou přestaneme vidět tu drtivou většinu poctivých a s naprostou jistotou budeme přitahovat ty situace, které nám naše přesvědčení potvrdí. Přepínáme kanály televize a samozřejmě zrovna v ten okamžik tam bude zpráva, jak někoho bohatého zatkli, protože okradl investory penzijního fondu. Půjdete kolem stánku s novinami a samozřejmě jediným titulkem bude, že vyšetřují šéfa ropné společnosti pro podezření z falšování účetních zpráv. Sednete si s kamarádem v hospodě a u vedlejšího stolu povedou vášnivou debatu o šmelení s obecními zakázkami. A stejně tak, když budete přesvědčeni o tom, že bohatí jsou poctiví a rádi rozdávají své peníze (což je mimochodem pravda), přihlásíte se na internet, a udivíte tam zprávu dne, jak majitel nadnárodní společnosti věnoval miliony na výzkum leukémie. Zapnete televizi a tam poběží dokument o afrických školách, které jsou financovány nadací složenou z burzovních investorů. Někdo používá přirovnání k brýlím – když se díváte přes růžové brýle, uvidíte všechno růžově, když přes černé, všechno bude černé.

Smrdící postoj

Jeden polský podnikatel měl dědu. Jednou si z něj udělali legraci. Když spal, namazali mu na vousy pod nosem kus smradlavého sýra. A jak se dědek probudil, ucítil ten puch a říká: „Tady to smrdí.“ Vyšel z pokoje na chodbu, zavětřil a říká: „Tady to taky smrdí!“ A tak vyšel na dvůr, začichal a zařval: „Tady to taky smrdí. Sakra, celý svět smrdí!!!“

Náš svět může smrdět úplně stejně. Teď není řeč o poloplné nebo poloprázdné sklenici (mimochodem tahle „detekce“ optimistů a pesimistů není k ničemu a už dávno nefunguje a vlastně nikdy nefungovala, je to jen příměr). Řeč je samozřejmě o tom „smrdícím postoji“. Máte pod nosem sýr a nic vám není vhod? Celý svět smrdí? Nebo je celý svět v pohodě a je fér?

Ne protiklady, ale stejné se přitahuje

Říká se, že protiklady se přitahují. Ukažte mi kromě magnetismu jediný případ, kdy tomu tak skutečně je. V životě se přitahuje to stejné. Ne nadarmo vzniklo rčení vrána k vráně sedá. Když jsme naladěni na úspěch, dostáváme ve všech podobách úspěch. Když se naladíme na neúspěch, i ten se spolehlivě dostaví. Faktem je, že umíme vlastní myšlenky převádět do reality. To je vynikající poznání, pokud jej přijmeme. Najednou to říká, že cokoli se děje, je zázrakem, který jsme vytvořili. Říkáte si, proč byste vytvořili toho exekutora za dveřmi nebo úraz? To nevím, možná máte rádi to drama. Ale co vím určitě, že je to jen a jen vaše práce. Ne, nemůže za to váš zákazník, který tak dlouho neplatil, až jste nezaplatili ani vy a vykoledovali si exekuci.

Neplatič je sice pěkná výmluva, docela uvěřitelná, ale přesto jen odevzdáváte odpovědnost někomu jinému a stylizujete se do postavení oběti, za kterou někdo rozhoduje a které se věci prostě dějí podle vůle druhých. Měli jste dvacet způsobů, jak svůj závazek vyřešit jinak, než exekutorem u vašich dveří. Neviděli jste je, protože jste měli smrdící postoj. Platební morálka klientů se zhoršila, ostatním se nic nestane, ale na vás, chudákovi, si samozřejmě smlsnou. Já například vím z vlastní zkušenosti, že s exekutory je obvykle mimořádně dobrá spolupráce, když nestrkáte hlavu do písku. Někdo možná uvidí těch pár odstrašujících případů, kdy exekutor vtrhl někomu do domu a zabavil mu majetek dokonce za cizí dluh, ale já znám pouze exekutory, kteří jsou chápaví a vstřícní.

Známe lidi, kteří si stěžují, jak upadla platební morálka zákazníků. Také jsme si dříve dlouze notovali s přáteli podnikateli, jak to všichni vidí a je to tak. A víte co? Až na výjimky nám převážná většina klientů uhradí nejpozději v den splatnosti, někteří po první upomínce (a to se ještě u některých zjistí, že zabloudil do spamu e-mail s fakturou) a jen malá část klientů platí chronicky pozdě, každý rok, každý měsíc. Někteří to berou jako sport podle známého hesla z Básníků, tedy levně nakoupit, draze prodat a hlavně pozdržet platbu. Počítáme s tím u těch několika a v podstatě se tím už bavíme. Je to s některými takový každoroční evergreen. U některých vám můžu popsat celý vzorec několikaměsíčního vymáhání v podstatě zanedbatelné pohledávky – kdy se upomene, co se stane potom, co další týden, další měsíc, jaké výmluvy přesně uslyšíme, co jim na to řekneme my a kdy přesně zaplatí, jak nám řeknou, že přístě už od nás nic nechtějí a nakonec se situace opakuje. Máme zákazníka, který nás naposledy v životě chce vidět už asi dvanáct roků po sobě. Víme to. Ano, kdyby to byla značná část klientů, museli bychom to nějak řešit, takhle je to prostě legrace. Takže, přátelé, krize nekrize, my vidíme zákazníky, kteří platí dost v pohodě. A v konečném důsledku i ti naši přátelé, se kterými jsme vždycky na to téma brečeli.

Když na vás řve pronajímatel, že mu okamžitě dáte tři dlužné nájemné nebo se stěhujete a vy vidíte pohledávky po splatnosti, může to snadno vytvořit pod vlivem emocí dojem, že nikdo neplatí a celé je to naprd. A jak to kdysi bylo samozřejmě o hodně lepší. Když emoce opadnou, vy nájemné nakonec zaplatíte a vklidu se podíváte na statistiku toho kdysi, zjistíte, že se platební morálka vůbec nezměnila. To jste jen pod vlivem okolností měli smrdící postoj.

Je recese

Jeden velmi úspěšný podnikatel v MLM (multilevel marketing) emigroval kdysi do Austrálie. Živil se, jak se dá, až nakonec skončil v realitní společnosti jako makléř s poměrně slušnými výsledky. Bavil se takhle jednoho dne se svým kolegou zrovna poté, co sám prodal dům, zatímco ten druhý seděl v kanceláři a nedělal nic. Nikomu nevolal, nikdo nevolal jemu. Ptá se ho tedy: „Proč neprodáváš?“ A ten kolega spustil „Copak nevíš, že je recese? Nemovistosti se neprodávají. Nikdo nechce koupit nemovitost, lidi šetří.“ A tak si ten náš také sedl a nic nedělal. Smrdící nastavení je nakažlivé docela rychle. A přišel k němu časem šéf, který si samozřejmě toho poklesu prodeje všiml a ptá se, proč tam tak sedí a neprodává. „Nevíš, že je recese? Lidi domy nechtějí.“ Dostal padáka. Smrdící postoj je špatná výbava obchodníka.

Znám ještě jeden případ. Ten kluk odmalička poslouchal, že je blbec, ze kterého nic nebude. Pak začalo být moderní děti škatulkovat do doposud neznámých kategorií všelijakých dys-. Navzdory tomu, že dostal nálepku dysletik, dokončil osmou třídu a za dva roky nato dostal z učňáku výuční list. Pak se rozhodl být policajtem a chtěl nastoupit na policejní školu. Jelikož mu dosažené vzdělání nestačilo, vrátil se dostudovat devátou třídu s o několik let mladšími žáky. Po celou dobu se věnoval juniorskému sportu na vysoké úrovni. Byl pak přijat na policejní školu, kterou navzdory své nálepce dostudoval do třetího ročníku, přičemž na začátku každého si od dědy vyslechl, že to stejně nedokončí. A pak mu to najednou došlo. Je blbec, ze kterého nic nebude, je dyslektik, nemocný… Začal se dlouze hrabat na internetu a hledat si informace o LMD, lehké mozkové dysfunkci. Ze školy odešel nedlouho před dokončením třeťáku. S takovou diagnózou přeci nemá na to, aby studoval. Po dvou pobytech v psychiatrické léčebně a elektrošocích je v invalidním důchodu s diagnózou schizofrenie, cpe se psychofarmaky a okolí mu samozřejmě podkuřuje v tom, že je nemocný a zaslouží si nechat se živit, protože on prostě nemůže pracovat. Dokud nepochopí, že tyhle nálepky na něj nemají vliv, nevzpomene si (po těch elektrošocích značná výzva) na úspěchy, kterých dosáhl jak ve škole, tak ve sportu, a překážky, které překonal po cestě za svým snem, bude z něj nadále parazit společnosti i vlastní rodiny. Přitom může kdykoli z toho vlaku vyskočit a dát se svou vlastní cestou, nikoli tou, kterou mu nabulíkovalo okolí. Znám mimochodem několik lidí v okolí, kteří mají LMD naprosto zjevně, ale nevědí to, nikdo jim to nepojmenoval ani jim to neomílá pořád dokola a prožili úspěšně celý dosavadní život. Umí jazyky, celý život pracovali, někteří stále podnikají, všichni mají minimálně střední školu a maturitu. Ostatně mezi známými miliardáři je také několik dyslektiků. Nijak se s tím netají Sir Richard Branson (Virgin) a tajemstvím to není ani o Ingvaru Kampradovi (IKEA).

Je dokázáno, že čmelák nemůže létat. Není to zkrátka možné. Hmotnost jeho těla, velikost a rychlost jeho křídel jsou v tak hrubém nepoměru, že není možné, aby se tenhle tvor vznesl ze země. Zkrátka to nejde, je to vědecky potvrzené. A všimli jste si, že čmelák létá? On to totiž neví. Stará se o své poslání, nerozumí lidské řeči ani písmu a tak se k němu tahle informace nedostala. A on létá. Kdyby zmiňovaný kluk nedostal „zasvěcené“ informace o svém dys-, kdyby doma pořád neposlouchal, jak z něj nic nebude… kdepak, to je chybný směr uvažování. To hle celé je součástí jeho cesty. Jestli jí půjde dále nebo změní směr, to je jeho výzva. Nepíšu tu o něm proto, jak by to mohlo být jinak, kdyby… jen je to velmi dobrý příklad smrdícího postoje v praxi.

A jaký je vaše nastavení?

Smrdí váš svět? Nebo je plný možností, skvělých lidí a příležitostí?

Jdi zpět

Sdílejte tento článek

Komentujte článek pomocí Facebooku