Nadační fond OMDC – One More Day for Children

vytvořil: Roman A. Masaryk

Zakladatele nadačního fondu One More Day for Children Jiřího Pergla znám osobně a jsem moc rád. Rád bych tady napsal pár informací o fondu, o Jirkovi, o tom, co a proč dělá a jak to celé vidím já jako jeden z mnoha donátorů. Ne někdo zvenku, kdo nemá vůbec tušení, jak fond funguje, a plká blbosti a domněnky jako někteří, ale jako někdo, kdo má možnost se už téměř dva roky podílet na chodu přípěvky na adoptované dítě či nějakou drobnou výpomocí, kdo zná osobně zakladatele fondu a většinu lidí, kteří mu pomáhají. Udělejte si obrázek sami.

OMDC Škola

Nadační fond One More Day for Children založil Jiří Pergl, majitel firmy Asfalt, která se zejména na berounsku zabývá opravami silnic. Jirka, jsa vášnivý cestovatel, se při jedné ze svých mnoha cest s kamarádem Danem Ručkalem objevil v Keni, v provincii Doldol. A když viděl, jak tam lidé a zejména děti žijí, jak jsou prodávána do manželství čtyřletá děvčátka, jak děti na ulici čichají lepidlo, aby nějak zahnaly hlad, jak většina lidí v této oblasti žije z desítek či stovek korun měsíčně, přičemž keňské ceny jsou velmi podobné našim, ale u některých věcí i mnohem vyšší, jak děti nemají možnost dostat se ke vzdělání, ke zdravotní péči, k jídlu, protože rodiče nemají peníze… rozhodl se zkrátka, že alespoň několika dětem pomůže.

Začalo to zachráněnými keňskými děvčátky od 4 do 12 let, která byla provdána za několik krav do vedlejší vesnice. Samozřejmě včetně sexu a obřízky. Jelikož byl problém stále narůstající počet na dálku adoptovaných dětí umísťovat do dětských domovů po Doldolu, rozhodl se Jirka postavit domov vlastní, který zajistí 64 dětem ubytování, stravu a zázemí, zatímco budou docházet do školy. V programu adopce na dálku je v tuto chvíli 110 dětí, z nichž některé žijí v různých dětských domovech a většina ve slumech.

Znám Jiřího osobně. Všem škarohlídům, šťouralům a závistivcům bych rád vzkázal, že je to člověk čistého srdce a jsem přesvědčen, že všechny peníze – narozdíl od některých jiných organizací – končí v pomoci dětem. Jiří jezdí do Keni dvakrát ročně, aby sám osobně zkontroloval, jak je s prostředky nakládáno, zda je postaráno o všechny děti, které všechny (!) osobně navštíví, přiveze jídlo a dárky od adoptivních rodičů, pořídí se svým týmem fotografie a videa, informuje se o jejich školních výsledích atd. atd. Veškeré vedlejší náklady hradí ze svého – dopravu do Keni a zpět, ubytování, pronájem a provoz auta, stravu celému týmu a často neváhá sáhnout do osobních peněz i v případech, kdy je potřeba něco akutně vyřešit a nadační peníze na to nejsou určeny – například doplacení ubytování několika dětí na své druhé návštěvě Keni, které majitelka vyhnala z jakéhosi kurníku, který jim předtím pronajala, protože neměly peníze, aby jí mohli zaplatit. Všechny tyto náklady dají dohromady každoročně dobře půl milionu, vše z Jirkových osobních poctivě vydělaných peněz, které by jistě dokázal využít i jinak. Z peněz, které jsou poskytovány nadačnímu fondu jako příspěvky na děti, se musí strhávat dle keňských pravidel 20% na pravidelné náklady (měsíčně je navštěvovat, zajistit zdravotní péči, kupovat jídlo a věci, které potřebují, dopravit se k nim). Zbytek je určen přímo na školné a další přímé náklady. Ani jediná koruna od donátorů neskončí jinde než v pomoci konkrétním dětem.

Zástupci keňské vlády byli zjevně nakonec uznalejší, než někteří lidé u nás. Zatímco vláda poskytla nadačnímu fondu pozemek k výstavbě domova a další pomoc, v Čechách musíte občas poslouchat blbé řeči neznalých, jak jste si udělali z pomoci super byznys zabalený do emotivních příběhů. Spousta práce, kterou Jirka a celý tým předvádí v Čechách i v Keni, investice dalších a dalších soukromých peněz do stavby dětského domova i do provozu nadačního fondu, je v Keni oslavována v tisku a v televizi a v Čechách v očích několika idiotů oceněna slovy „udělal si z toho skvělý byznys“. Zřejmě se zdráhají uvěřit tomu, snad z vlastní zkušenosti, že by někdo mohl nadační fond zorganizovat nejen nezištně, ale dokonce do něj neustále vkládat svoje vlastní peníze.

Na druhé straně je potěšující, že 110 keňských dětí je zaopatřeno, je o ně prokazatelně postaráno a mají tak k dispozici nejen jeden den navíc (One More Day), ale snad i budoucí možnost se díky vzdělání uplatnit a své zemi pomoci. Afrika se nikdy nedostane dál, než je, dokud tamní národy nebudou vzdělané, přesněji, dokud nebudou mít přístup k základním schopnostem jako číst a psát. Do té doby s nimi bude manipulováno a budou žít v podmínkách, v jakých žijí. Toho jsou si vědomi všichni adoptivní rodiče, ale nejen oni. Fondu pomáhají nejen se zviditelněním, ale i finančně další donátoři, ať je to Michal David, Eva Decastelo či další, méně viditelní. Některé děti mají i několik adoptivních rodičů – rekordem je sedm adoptivních maminek na jedno dítě, protože se snaží pomoci alespoň z mála, které mají na rodičovských „dovolených“ k dispozici. Dělají to proto, že Jirkovi Perglovi se dá věřit.

I já mu věřím.

Roman A. Masaryk

Více o nadačním fondu, videa a reportáže, informace o dětech, dokumenty… najdete na www.omdc.cz. Podívejte se zejména na natočené reportáže z cest. Jsou to autentická a velice vypovídající videa o tom, čím se Jirka a jeho tým zabývají a proč se připojilo tolik lidí, aby pomohlo. Možná se zapojíte i vy… aktuálně se dostavuje dětský domov.

Foto: OMDC

Jdi zpět

Sdílejte tento článek

Komentujte článek pomocí Facebooku