Londýn trochu jinak, aneb co v průvodcích nenajdete

vytvořil: Roman A. Masaryk

Byli jste už v Londýně? Pak určitě znáte Národní galerii, Buckinghamský palác, zvedací most Tower Bridge, Londýnské oko či voskové figuríny Madame Tussaud. Letos jsme se rozhodli pojmout naši pátou návštěvu trochu odlišně a jestli i vy rádi nacházíte nová místa, o kterých jen málokdo ví, čtěte dál.

Temže, Tower Bridge, Imperial War Museum (HMS Belfast)

Tento článek by se také dal nazvat London on a shoestring, tedy něco jako Londýn fakt hodně levně, protože všechny uvedené atrakce jsou buď zdarma nebo za mírný poplatek. Jediný z toho vybočuje The Globe, pokud se rozhodnete jít dovnitř.

Monument

Monument to the Great Fire of London, tedy památník Velkého požáru Londýna je skryt mezi domy v City, na křižovatce Monument Street a Fish Street Hill, kousek od místa, kde v roce 1666 (proč ty tři šestky?) vznikl požár, který trval několik dní a připravil o střechu nad hlavou šestinu tehdejšího obyvatelstva, tedy zhruba 100 tisíc lidí (více než 13 tisíc domů) a podle některých odhadů až stejný počet zabil. Nejbližší stanice metra se jmenuje překvapivě Monument.

Na věž si pěkně vyšlapete točitým schodištěm o 311 schodech. You’re almost there je věta, kterou uslyšíte, až se budete úplně vyflusaní blížit k ochozu, umístěnému 61 metr nad zemí. Až půjdete v pohodě dolů a budete se otírat o ty, kteří se teprve plazí nahoru, povzbuďte je také. Vstupné je 4 libry za osobu a zaplatíte ho v nejmenší pokladně, jakou jsem kdy viděl, velké přibližně jako jedno místo v nízkonákladovém letadle.

Proč máte toto skryté místo navštívit? Věž je dostatečně vysoká, abyste nad okolními domy viděli poměrně široké panorama Londýna. Například ničím nerušený (kromě pletiva, které sem umístili po několika sebevraždách a kterým musíte případně protlačit objektiv fotoaparátu) je výhled na Tower Bridge, na City nebo The Shard.

Monument samozřejmě nelze srovnávat s nejznámější novou vyhlídkou z nejvyššího mrakodrapu Londýna The Shard, která je 243 metry nad zemí, ale také je za nepoměrně nižší cenu (The Shard musíte rezervovat předem a dospělý za ni zaplatí lidových 26 liber, tedy nějakých 1.000 korun). Kdyby snad Monument přeci jen nestačil a cena za Shard se vám zdála nekřesťansky ulítlá, jako kompromis lze nabídnout 42. podlaží budovy Tower 42 na Old Broad Street, kde se nachází bar Vertigo 42 a je možné si zde bez vstupného za poměrně přijatelné ceny dát svačinu i výhled zároveň (ceny za hlavní jídlo jsou mezi 12 a 16 librami a jestli jste dostatečně odrzlí, míchaný salát je za 4.50), neboť všechny židle jsou situovány podél obvodu směrem k oknům. Vertigo 42 jsme měli v merku, ale nakonec jsme ho nevyužili. Je to nicméně zase jedna z možností, o které se v průvodcích propagující The Shard nedočtete.

http://www.themonument.info/

St Dunstan in the East Church Garden

Malý unikátní parčík, který je vytvořen v ruinách vybombardovaného středověkého kostela, představuje kousek dávné historie obklopené jinak moderním City. Navíc park uprostřed kostela jsem doposud ještě neviděl. Vyprojektován byl v roce 1971 a v roce 1976 vyhrál ocenění Landscape Heritage Award. Vstup do parku je zdarma a je možné si jej pronajmout na komerční akce, například profesionální focení, natáčení filmu nebo třeba svatbu. Je otevřen od 8 hodin do setmění nebo do 7 večer (podle toho, co přijde dříve) a k nalezení je nedaleko od Monumentu na St Dunstan’s Hill.

Strand Station (Aldwych)

Vždycky jsem si lámal hlavu s tím, jak dokázali Londýňané systematicky a chytře rozmístit 270 stanic metra tak, že krásně pokryli nejen centrální Londýn, ale také velmi široké okolí City. Nakonec se ukázalo, že to vždy až tak systematické nebylo a v systému metra se nachází skoro dvě desítky stanic, které byly buď zavřeny nebo nedostavěny, případně dostavěny a nikdy neotevřeny. Do některých se dokonce pořádají placené exkurze, ale jen několikrát do roka a už teď jsou vykoupeny na celý příští rok.

Jednou z těch zavřených je také Aldwych neboli Strand Station, kterou lze najít na křižovatce Strand St a Surrey St. To, co je obvykle foceno, je malý vstup ze Strand street, ale rozhodně jděte za roh do Surrey street, kde je mnohem větší část. Z krásných dobových nápisů a červených pálených dlaždic dýchne ta pravá britská atmosféra. Provoz byl definitivně ukončen v roce 1994, kdy bylo potřeba vyměnit výtahy a náklady byly považovány za příliš vysoké v porovnání s přínosem této stanice.

Během válečného bombardování byly stanice metra využívány jako kryty, Aldwych nevyjímaje. Na stanici Charing Cross byl zrovna na připomenutí roku 1939 instalován billboard s heslem Představte si, že tu čekáte na konec poplachu, ne na příští vlak.

Nejbližší stanicí metra je Temple. Na rohu mezi oběma vstupy Strand station je prodejna King’s College London a jestli si potrpíte na suvenýry s nápisem jedné z nejprestižních univerzit, můžete je za přijatelný peníz sehnat právě zde.

Royal Courts of Justice

Královský soudní dvůr se nachází jen nekolik kroků od Strand Station, když pokračujete po Strand Street směrem k St Paul’s Cathedral. Je to nádherná budova, kterou můžeme s pražskými Míčánkami a skleněným soudem v Brně jen závidět. Když už má být člověk souzen, nechť je to v tak krásné a monumentální budově, jakou je tento soudní dvůr. Otevřela jej v roce 1882 sama královna Victorie a jeho 24 tisíc čtverečních metrů, kterým muselo v té době ustoupit 450 domů, z něj dělá obrovský hrad uprostřed města.

Téměř vše je možné koupit, návštěvu soudu nevyjímaje. Rezervovat návštěvu je třeba dopředu a stojí 12 liber. My jsme uvnitř nebyli, ale možná si to necháme napříště. Ty budovy jsou úžasné. Nejbližší stanicí metra je Temple.

https://www.justice.gov.uk/courts/rcj-rolls-building

Millenium Bridge

Tento most, který vede od Katedrály svatého Pavla na druhou stranu Temže k The Shakespeare’s Globe, má velice zajímavou konstrukci i osud. Nemám teď na mysli jeho rozhoupání v Harry Potterovi, ale jeho rozhoupání a nutné úpravy ve skutečnosti. Když most v červnu 2000 otevřeli, již o dva dny později jej museli uzavřít. Ačkoli byl most projektován na poměrně velký počet lidí, nikdo nepočítal s podvědomou reakcí chodců, kteří se přizpůsobí houpání mostu a sladí s ním rychlost svých kroků. A tak se most natolik rozhoupal, že dostal přezdívku klátivý most. Nově byl otevřen až v únoru 2002, o rok a půl později, kdy byly nákladem 2 miliony liber doplněny hydraulické tlumiče. Můžeme potvrdit, že teď už se most skutečně neklátí.

Jestli se po cestě zastavíte v Katedrále sv. Pavla (St Paul’s Cathedral), je na vás. Jestliže se nejdete modlit, přijde vás vstupenka do kostela (ano, vstupenka do kostela) na 18 liber (zhruba sedm stovek), což je jedno z nejvyšších vstupných v Londýně a počítejte s frontou, bezpečnostní kontrolou a vykázáním, pokud je vaše zavazadlo větší než letištní limity kabinového zavazadla. Kdybyste chtěli jet přímo ke katedrále, nejbližší stanice metra je St Paul’s.

Shakespeare’s Globe (The Globe Theatre)

Kdo nebyl v Globe, nebyl v Londýně. Aspoň tak jsme to pochopili my a při páté návštěvě konečně do nitra Globe zavítali. Prohlídka s průvodcem trvá asi půl hodiny a přijde na lidových 25 liber pro dva dospělé. Určitě ovšem stojí za to, zvlášť pokud narazíte na Matthewa, jehož výklad stojí za to. Ukázku nemáme, platí zde striktní zákaz natáčení a nahrávání, je možné pouze fotit.

Stávající Globe není původní, ačkoli tak vypadá. Je vlastně až třetí a ten úplně první, Shakespearovský, z roku 1599 stál o 230 metrů jinde, kde je nyní parkoviště. O 14 let později Globe vyhořel, protože výstřel z děla během představení zapálil doškovou střechu a celodřevěný Globe celkem předvídatelně lehl popelem. Postavili tedy Globe nový, který vydržel dalších 30 let, kdy byl na základě nařízení Olivera Cromwella uzavřen a nakonec stržen. V roce 1997 byl postaven třetí Globe, nyní již pojmenovaný Shakespeare’s Globe. Jedna replika byla dokonce v Praze na Výstavišti, ale jak už to tak u Globů bývá, i tento v roce 2005 shořel na prach.

Do divadla, které je i nyní celé dřevěné včetně mramorově vyhlížejících sloupů, se vejde až 1000 lidí. Při založení Globe Theatre stály vstupenky od 1 do 8 pencí, přičemž ty nejlevnější byly k stání, přesněji k posedání na zem pod jevištěm a mohli si je dovolit i totální chudáci. Říkali jim smraďoši, protože ne všichni se obtěžovali před návštěvou divadla vymydlit, jako se to dělává teď. V té době nebyla jiná zábava než divadlo, takže herci hráli své monology až 16 hodin denně pro totálně ožralé a páchnoucí obecenstvo. Nyní se v Globe stále hraje, už ne 16 hodin denně, jen když hodně neprší a rozhodně také ne za jednu penny (5 liber pro smraďochy, 15 až 60 liber za regulérní lístky).

Nejbližší metro je London Bridge. Jestli tu narazíte na prodejce oříšků v karamelu, určitě si je za 2 libry dejte, stojí to za to. Byly vynikající, nebyly spálené a vůbec. Vyzkoušejte je sami.

Pokud půjdete tou správnou cestou, dojdete k London Bridge od Globe (nebo naopak) přes trh, který se jmenuje Borough Market. O víkendu je tu úplně plno, jsou tu prodejci všeho možného, ale hlavně všehochutě jídla. Ve všední den je tu lidí i prodejců méně, ale stále to tu žije. Jestli chcete zachytit opravdovou atmosféru trhu, je dobré se tudy protlačit v sobotu nebo neděli.

http://www.shakespearesglobe.com/http://boroughmarket.org.uk/

Shri Swaminarayan Mandir (Neasden Temple)

V severozápadní části Londýna lze najít nevídané překvapení, jakým je největší hinduistický chrám mimo Indii. Členové organizace BAPS (zkratka šestislovného názvu, kterým vás nebudu trápit) jsou prohlašováni za moderní sektu a uctívají Swaminarayana, který žil v 18. století a po sedmileté pěší pouti skrz Indii a zasvěcení do jistého učení mu jeho guru před svou smrtí předal žezlo k pokračování v tomto učení. A tak Swaminarayan již poněkolikáté změnil jméno a stal se sám guruem. Následovníky měl nejen mezi hinduisty, ale i mezi muslimy a zoroastriány.

Chrám je považován za velmi posvátné místo, takže návštěvy sice mohou dovnitř (mimo časy obřadů), ale musí odevzdat boty, zavazadla a fotoaparáty. Chrám je možné fotit pouze zvenku, jakmile vstoupíte na první schod, jste na posvátné půdě a máte smůlu. I proto jsme nakonec nešli dovnitř a fotografie máme pouze zpoza brány.

Chrám je dost z ruky. Jeho adresa je 105-119 Brentfield Rd, nejbližší metro je Harlesden a z něj je to buď 15 minut pěšky nebo pár stanic autobusem 224 s patnáctiminutovým čekáním. Tak si vyberte :-) Když půjdete pěšky, možná narazíte na černochy (a zejména svátečně oblečené černošky), jak jdou na modlitby do Kostela pěti drahých ran. Moc se s tím nepatlají, když jsme šli k chrámu, šli do kostela, když jsme se po půl hodině vraceli, už se houfně hrnuli z kostela.

http://londonmandir.baps.org/

Little Compton Street

Některá města v Británii jsou postavena v několika vrstvách. Stavitelé se s tím zkrátka nepárali a postavili město na předchozím. Typickým příkladem je Edinburgh, kde pod stávajícím městem najdete prakticky ještě jedno, nicméně Londýnští architekti se v některých oblastech chovali stejně. Jedním z velmi utajených míst a zároveň důkazů této architektury je ztracená ulička Little Compton Street. Můžete ji hledat, jak je libo, ale když nevíte, kde je, nenajdete ji. My sami jsme tam fotili, klečeli na ostrůvku uprostřed silnice a kolem nás procházely desítky turistů a nikdo se nezastavil hledajíc tuto uličku.

Nejbližším bodem je adresa 101 Charing Cross Road, ale uličku najdete pod mříží na ostrůvku uprostřed silnice, několik metrů pod vámi. Nyní je využívána jako kolektor a vedou tudy kabely, nicméně zůstaly zde původní nápisy na zdi. Nejbližší stanice metra je Tottenham Court.

Neal’s Yard Remedies

Tahle firma je největší na britském trhu organických produktů pro zdraví a krásu a i když se nad ní vznáší jakési podezření z toho, že její produkty spíše poškozují zdraví, má v tuto chvíli 40 obchodů po Velké Británii a další po světě a stále roste. To vše je sice pozoruhodné, ale není to důvod, proč se o Neal’s Yard zmiňuji.

Úplně první obchod byl založen v roce 1981 na Neal’s Yard v Covent Garden a na tomto malém trojúhelníkovém náměstíčku má zvláštní barevné domy, který určitě stojí za krátkou návštěvu. Je jen pár minut chůze od Little Compton Street, ale kdybyste sem jeli rovnou, nejbližší stanice metra je Covent Garden.

Harrods

Pět tisíc zaměstnanců ve 330 obchodech dělá z Harrods jeden z největších obchodních domů na světě. Historie sahá do roku 1834, kdy Charles Henry Harrod otevřel první malý obchůdek čajem, původně úplně mimo centrum Londýna. Jeho příběh je zajímavý přes rychlý růst, požár, další rychlý růst až po rok 1901, kdy byla zahájena stavba obchodního domu tak, jak jej známe nyní. V současné době vlastní Harrods katarská státní investiční společnost, která jej v roce 2010 koupila od rodiny Al-Fayedů za 1.5 miliardy liber.

Dočetl jsem se spoustu zajímavostí o tomto domě. Například to, že dovnitř nebude vpuštěn zákazník v šortkách, roztrhaných kalhotách, dívky nesmí mít tričko odhalující břicho a vstoupit také není možné s batohem. V roce 2007 zde byly umístěny sandály posázené rubíny, safíry a diamanty v hodnotě 62 tisíc liber a tak si Harrods pronajal kobru egyptskou, smrtelně jedovatého hada, aby tento pár sandálů hlídal. Je to také jediné místo v Británii, kde je možné koupit pravou kožešinu. Při troše štěstí tu člověk může potkat některou z celebrit, které se zde poměrně často objevují za účelem nákupu.

Jestliže na sobě tedy nemáte šortky a batoh, adresa obchodního domu je 87-135 Brompton Rd a nejbližší metro je Knightsbridge.

http://www.harrods.com/

King’s Cross St Pancras

Takto se jmenuje stanice metra, přesněji řečeno 6 linek metra a DLR, která obsluhuje dvě sousedící nádraží. King’s Cross je starší, otevřeno bylo v roce 1852. Také je známější, zejména díky Harrymu Potterovi, neboť právě odtud odjížděl z nástupiště 9 3/4 vlak do Bradavic. To nástupiště tu samozřejmě je. Jen není mezi nástupištěm 9 a 10, ale je v rohu vestibulu, je tu mrňavý obchůdek s upomínkovými předměty Harryho Pottera (bude větší, právě získali nový prostor a dostavují) a věčná fronta lidí, kteří se chtějí nechat vyfotit s vozíkem vraženým do zdi nástupiště 9 3/4.

Stejně tak je známé i nádraží St Pancras, také z Harryho Pottera, ale to už málokdo ví. King’s Cross není totiž zvenku tak úchvatné jako nedávno (2001-2007) zrekonstruované nádraží St Pancras a proto bylo použito na exteriéry právě toto nádraží.

http://www.harrypotterplatform934.com/

Hunterian Museum

Hunterian Museum patří pod Royal College of Surgeons (Královská chirurgická akademie). Hunteriánské muzeum bylo založeno na základě odkázaných sbírek Williama Huntera ve zvlášť pro ten účel postavené budově v roce 1807. Knihovna obsahuje kolem 10.000 svazků a 650 rukopisů a sbírka preparátů a vzorků 15.000 kusů. Jsou zde k nalezení tisíce velmi názorných exponátů, od preparovaných vnitřností hmyzu a hlodavců až po devítiměsíční dítě, vše naložené, konzervované a pečlivě zdokumentované. Jestli chcete na vlastní oči vidět, jak vypadá zažívací systém myši, zlomená ruka, aorta člověka, patologické změny všeho druhu nebo třeba mozek Charlese Babbage, autora prvního mechanického počítače, pak je to určitě umístěno zde. V muzeu se striktně nesmí fotografovat, ale je možné si exponáty nakreslit. Proto zde posedává na erárních židličkách mnoho studentů medicíny se skicáři a kreslí a kreslí.

Muzeum je pár minut chůze od nejbližšího metra, kterým je stanice Holborn. Stejně jako všechna státní muzea i toto nabízí vstup zdarma.

http://www.hunterianmuseum.org/

Ale o tom zase někdy příště. Londýn si zaslouží více pozornosti a navíc máme z předchozích návštěv mnoho dalších tipů. Loučím se tedy z anglickým
To be continued…

Fotografie pořídila Danča Masaryková a několik také já
Všechny fotografie lze rozkliknout a zobrazit ve velkém rozlišení

Tento článek má pokračování: A ještě jednou Londýn (možná přijde i Harry Potter)

Tipy na ubytování v Londýně

Máme některá vyzkoušená ubytování, která jsme v Londýně sami využili nebo využíváme. Článek, kde je najdete pěkně pohromadě, je zde.

Jelikož tento článek byl uveden jako London on a shoestring, nízkorozpočtový Londýn, dovolím si připojit i odkaz na výběr slušně hodnocených londýnských hostelů.

Jdi zpět

Sdílejte tento článek

Komentujte článek pomocí Facebooku